Malíř Petr Kožíšek (1972)
je absolventem pražské Akademie výtvarných
umění. Těžištěm jeho konceptuální malby je
figura či portrét a podobně jako někteří jeho
generační vrstevníci je i Kožíšek
fascinován intimními otázkami paměti, specifikou
malých dějin prostředí rodin, v nichž vyrůstali tito
umělci v poslední dekádě vypotřebovaného režimu.
Pro Kožíškovu tvorbu je charakteristická
uvolněnost kresby a malby formálně dovedená až k
barvám litým na podklad, vůbec hra s
formálními možnostmi malířského
média. Spontánnost a virtuozita Kožíškovy
malby je patrná již na diplomové sérii
jogínů, lapidárních postav v
jogínských pozicích levitujících
mimo čas a prostor v černobílé barevnosti. V
dalších cyklech svatebčanů nebo dvojportrétů si
zahrává s křížením různých identit,
jde o koncepty divákem nepostřehnutelné, ale
motivující pro ambivalentní malířskou hru.
Rukopis se jeví jako insitní; není to však
záměr ani spekulace - Kožíšek pracuje impulsivně,
ale poučeně. Jako pravý malíř zná symboliku barev,
předmětů, používá citace a všechno to
rozvíjí ve zcela individuálních
proporcích. Někdy je ve své tvorbě až
existenciálně dojemný, někdy rafinovaný, ale
umí to dobře.