Časopis Ateliér č. 4/2009 str. 7 a Časopis Houser č. 0905

Invariant – Petr Kožíšek

V současné době vizuální umění z formálního hlediska operuje moderními technologiemi a tematicky stojí spíše ve střehu ke skutečnosti, v níž bývají často hlavními autorskými postoji výsměch, sarkasmus či ironie, je skromná výstava nových velkoformátových maleb Petra Kožíška ukázkou originální a poctivé malířské práce.

Figurální malba, která po staletí byla nejdůležitější uměleckou disciplínou dnes ztratila svou výjimečnost. Proč bychom v době virtuálních médií, kdy nás na každém kroku zaplavují tisíce vizuálních vjemů, měli ještě mít kapacitu, čas a hlavně chuť vnímat závěsný obraz? V tomto smyslu je před umělce – malíře položeno aktuální dilema, jakým způsobem dnes závěsný obraz ztvárnit? V českém prostředí, které je bezpochyby silně ovlivněno německou špatnou malbou osmdesátých let, se etablovala řada originálních uměleckých přístupů dokazujících, že malba má pořád navzdory moderním technologiím v současném umění své místo. Záleží především na autorovi, jenž nemusí apriori šokovat.
Je až překvapivé, že z Malířského ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU vychází tolik osobností zásadně ovlivňujících současnou podobu české malby. Vedle Jakuba Hoška a Josefa Bolfa je tímto absolventem i Petr Kožíšek jehož malířské práce na rozdíl od předešle jmenovaných vychází z jasně nastíněných situací, v nichž se všední události promítají do podoby obrazu.
Hlavním motivem Kožíškových prací je lidská figura přenášející každodenní jakoby fotografické momentky na velké formáty. Kožíškův malířský rukopis může evokovat dílo Vladimíra Skrepla - rychlé tahy štětce, práce s kontrastem, siluetou a obrysem, nezajímá ho realismus, ale spíš expresivní pocit viděné situace. Zobrazované náměty se tak v podání Petra Kožíška stávají určitým symbolem, značkou či fragmentem reality (např. obraz Lyžařka).
Kožíškově práci není cizí humor a nadhled. Naivismus zobrazení nám jakoby posunuje jeho tvorbu do kontextu zašlých vzpomínek, kdy některé postupy připomínají nekomplikované dětské kresby, které se nás nesnaží zaujmout, oslovit či šokovat, ale tiše a v klidu kontemplují o světě jevů. Představený soubor prací se jmenuje Invariant, což znamená - vztah nebu útvar, který se nemění při určité transformaci. V tomto smyslu, i když se pouštím na tenký led patosu, se Kožíškova malba pokouší demaskovat plynoucí realitu, kdy jsou umělcovy motivy, figury z nejužšího okolí zastaveny a transponovány do média malby a tyto postavy blízských osob se mění v kontextu subjektivního vnímání autora v symboly a přeludy.

Matouš Karel Zavadil